aktualizováno: 17.2.2008
Tento článek jsem opět převzal ze serveru www.sprintic.com, který je opravdu studnící informací pro sprintery i další atlety a tak se nezlobte, že už je to několikátý v řadě. Opravdu se ale jen stěží hledají kvalitnější články jinde a sám nebudu psát nějaké kraviny, pokud vím, že informace jsou tu kvalitnější. Chci jen upozornit, že článek není kompletní protože jsem ho překládal hlavně pro svého trenéra a chybí tu detailnější pohled na strukturu frekvence kroku a příklady sprinterů na kterých byla popsaná metoda použita a s jakýmy výsledky. Hlavní náplň je ale přeložená a doufám že i dobře. Pokud někdo článek znáte v originále a objevíte nepřesnosti v mém překladu, rád bych, kdybyste mi to mohli napsat. Je možné, že jsem něčemu neporozuměl úplně dobře.
Pokud se chystají trenéři trénovat své atlety jako vzpěrače, proč rovnou nezačít se vzpěrači a trénovat je pro rychlost? Pokud je pouze síla nohou určujícím faktorem pro rychlost, můžeme rekrutovat supertěžké vzpěrače, zapracovat na kroku, přihodit nějaké plyometricé cvičení a práci ukončit nějakým tréninkem startu z bloku. Bylo by to lehčí než běžná cvičení a sprinteři by tak vypadali jako panáček firmy Michelin (s nebo bez drog).
Zní to přehnaně? samozřejmě, ale ne už tak běžné metody rychlostního tréninku, které postrádají klíč k rychlému běhu.- hlavně delikátní vyvážení mezi sílou a přírůstkem váhy. To je Svatým grálem sprintu, ten vůbec nejdůležitější aspekt, který je nutno mít v mysli při tréninku rychlosti.
To neznamená, že každý kdo chce běhat rychleji by měl vypadat jako model z módního světa, bohužel to znamená, že trenéři, kteří se zaměřují na tradiční analýzu rychlosti (rychlost= délka kroku x frekvence kroku ) ve víře, že navýšení jednoho, nebo obou faktorů se projeví ve vývoji nového potenciálního světového šampiona/rekordmana,míjí hlavní sílu, která stojí za vývojem rychlosti ve sprintu.
Trenéři rozpoznali brzy že se délka kroku prodlužuje, když je atlet schopen odevzdat více síly do země. (v originále applied more force to the ground...jinak to přeložit neumím ). Také objevili, že navýšení síly byla ta nejlepší a nejpřirozenější cesta k navýšení síly proti povrchu (zemi) a tak vytvořily tréninkové programy k navýšení síly atleta, v slepé zuřivosti aby navýšili hmotu místo síly se rozhodli, že "přirozeně" to také zahrnuje doping na zlepšení odolnosti, aby vydrželi trénovat déle ...a stali se většími.
Odlišné metody získávání síly přicházeli a zase odcházeli od objevu toho, na čem je rychlost závislá(viz. výše). Vzpírání, tahání sáněk, zátěžové vesty, výběhy kopců, výstupy na schody stadionů a mnohé jiné se staly součástí paklíku triků pro trénink síly. Některé se ukázali jako úspěšné a zůstali, jiné byly jako neúčiné, nebo dokonce nebezpečné byly odstraněny.
Zvýšení frekvence kroku bylo pro trenéry trochu komplikovanější protože frekvence je tvořena dvěma odlišnými částmi: čas výkyvu (swing time: čas kdy ve vzduchu chodidlo mění postavení zezadu dopředu) a kontaktní čas: ( kdy se noha dotýká země). Je těžké trénovat rychlejší frekvenci bez porušení mechanismů běhu, proto byla tato část rychlostního výkonu zanedbávána nebo úplně ignorována. Někteří chytří trenéři pokračovali s použitím jejich osobní zásoby kouzel trénovat "rychlost obratu" aby redukovali čas výkyvu.
Více do současnosti, je nabírání síly ke zvýšení délky kroku základní metodou k výběru následujících specifických cvičení
Díky bohu, několik neohrožených duší vedených Dr. Peterem Weyandem výzkumným fiziologem Medicínské školy v Harvardu bylo připraveno prověřit obecně používané prostředky v testech na rychost.
Co objevili byl svatý grál rychlostního tréninku. Definice rychlosti byla sice stále zčásti správná jenže nekompletní. Chyběla v ní ta nejdůležitější součást: sprinterova hmota.
Weyand a jeho spolupracovníci dokázali, že jednuduše nabrat sílu nestačí. Přidání úseků a technického tréninku také mnoho neudělá. Jejich výzkum ukázal, že klíč k rychlejšímu běhu je síla přepočítaná v poměru k hmotě. což znamená, že pouhá větší síla odevzdaná do země délku kroku nezvýší, ale je potřeba počítat sílu ještě navíc v poměru k tělesné hmotě. "síla na hmotu" má přímý a lineární vztah k výkonu ve sprintu. ten kdo má nejvyšší "sílu na hmotu" vyhraje pravděpodobně i závod.
Název článku: "Svatý grál rychlostního tréninku" může některé trenéry odradit, protože věří, že není žádný svatý grál. Věří že jsou a mohou být mnohé cesty k trénování atletů, protože každý je jiný. Zatímco souhlasím s tím, že může být mnoho cest v tréninku, cílem každé této cesty by mělo být navýšení "síly na hmotu"
Pokud by pouze čistá síla byla hlavním faktorem v rychlosti, pak by 400librový muž schopný vyvinout sílu 700liber vyhrál každý závod. Jenže víme, že to se neděje. pokud nasadíme našeho 400librového týpka proti muži, který váží 170liber a vyvine sílu 500liber, není žádných pochyb že korbič bude žrát hlínu. proč?
Zatímco první vyvine sílu k hmotě těla v koeficietu 1.75 ten druhý to dokáže 2.94 krát.
To tedy znamená, že trénik rychlosti se stává snazší a levnější, problém zůstává tedy jen ve věci navýšení síly bez přírůstku hmoty. jde to??? ANO.
Četli jsme Weandovu studii stejně jako vynikající knihu Pavla Tsatsoulina "Sílu lidem" a je zaměřená na zvýšení síly bez nárůstu hmoty. Základní klíčem je v této knize "mrtvý tah", ale je neoblíbený u většiny trenérů. A vůbec, může být něco užitečnějšího než dřepy? Nebo maximálně různé obměny legpressu.
Mrtvý tah také nebyl naším favoritem, dokud jsme nezaznamenali zajímavý a mocný fakt. Rekordy ve vzpírání v mrtvém tahu a dřepu jsou od sebe méně než 10% ve všech kategoriiích u mužů i žen. Příčemž mrtvý tah zapojuje mnohem větší procento svalů naráz. Proč plýtvat časem na několik různých cviků, když stačí jeden.
Co jsme udělali? soustředili jsme se na vytvoření programu, který zabere minimum času a vyžaduje minimální výbavu. Zajišťuje také maximální přírustek síly za minimálního přírůstku váhy. Také jsme se rozhodli že všechny cviky by měli být proveditelné v posilovně. To by mělo zlepšit efektivitu a redukovat čas na ráze.
Autor článku: Barry Ross, autor knihy "Utajená Tajemství k rychlejšímu běhu" trénoval po 29 let jak na dráze tak sílu. Jeho zaměření bylo v posledních letech zvyšování síly a rychlosti u atletů v mnoha různých sportech. Trenér Ross má solidní zastoupení svých svěřenců v první divizi NCAA, jako např Alison Felixovou, 17-ti letou běžkyni, která zlomila středoškolské rekordy Marion Jonesové v běhu na 200m a zaběhla na 200m nejlepší výkon roku . Nebo Elizabeth Olearovou, členku juniorské štafety 4x100m, která zaběhla juniorský světový rekord.